Tradice popíjení v pravlastech kávy

Konzumace kávy je v různých oblastech světa odlišná, někde její tradice přetrvává věky, jinde se vyvíjí spolu s dobou.
Nahlédněme nyní společně do "kávové kuchyně" některých afrických národů. Není bez zajímavosti, že se v těchto oblastech stala káva součástí stravy a to doslova. Afričané rádi kombinují kávová zrna s tukem zvířat a žvýkají je jako oříšky. Další způsob konzumace kávy je z našeho pohledu také poněkud neobvyklý, kávová zrna se při něm míchají se sušeným ovocem a soleným máslem a ze vzniklého těsta se dělají placky. Některé africké kmeny přidávají kávová zrna do polévky, jiné jedí praženou a mletou kávu společně s obilnými zrny. Je pravdou, že my Evropané považujeme mnohdy kávu za "božský nápoj", ale Afričané ji dokáží velebit mnohem okázalejším způsobem, míchají zelená zrna s trávou a různým kořením, pak ji suší a nakonec balí do slaměných ozdob, kterými si zdobí svá obydlí. Takto upravená káva tu plní funkci talismanu. Je vlastně paradoxem, že ač patří africké státy mezi důležité producenty kávy a například keňská káva je ve světě velmi ceněna pro svou vynikající kvalitu a neobyčejnou chuť, Afričané kávě ve formě nápoje příliš neholdují a mnohem raději pijí čaj.

Ovšem zcela jiná pravidla platí, pokud jste tu hostem, pak je podávání kávy rituálem.
Zastavme se například v Etiopii, v pravlasti kávovníku. Z této oblasti pochází první konzumenti kávy, kteří zjistili, že nápoj uvařený z kávových zrn kromě svých účinků na žaludek a ostatní orgány také "dodává výtečnou vůni celému tělu". Skutečnost je taková, že kávové aroma se opravdu uvolňuje potními žlázami člověka.

V této zemi rozhodně není pozvání na kávu něčím obyčejným, pozvanému je tak prokazována nesmírná čest, obzvláště v provincii Keffa, odkud káva pochází. Příprava kávy je tady obřadem a připravuje se před zraky pozvaného hosta. Hostitel nad ohněm upraží zelená zrna na pánvi a následně je v hmoždíři rozdrtí na prášek. Ten potom nasype do konvice, ve které se velmi pomalu ohřívá voda. Když se přivede k varu, pak z konvice hostitel obřadně z větší výšky nalévá kávu do miniaturních šálečků. Během nalévání výšku konvice nad šálky pravidelně mění. Stejně jako pití kávy je určitým rituálem právě i její nalévání do šálků. Konvice se průběžně doplňuje vodou, takže se pije takzvaný "druhák", případně i "třeťák". Ke kávě je podávána pražená kukuřice nebo vařené fazole. Pro nás je asi nepochopitelné, že ve venkovských restauracích se po jídle za šálek kávy neplatí. Pozvání hosta na kávu se tady považuje za slušnost a samozřejmost a káva je součástí podávaného jídla.

Další vyhlášenou kávovou zemí je Turecko, kde platí přísloví, že "Jeden šálek kávy znamená 40 let úcty". Káva tu neplní funkci životabudiče jako u nás, tím bývá většinou silně vyluhovaný čaj. Podávání kávy v Turecku je odjakživa společenskou záležitostí a stalo se součástí určitých rituálů, například při domlouvání svatby. Zajímavostí je, že prostřednictvím kávy kdysi budoucí nevěsta signalizovala otci svůj názor na ženicha:
když byla šťastná a chtěla naznačit, že se nemůže dočkat svatebního obřadu, podávala silně slazenou kávu
když pouze respektovala otcův názor, byla podaná káva středně sladká
pokud byla káva hořká, pak byl verdikt jasný. Nevěstě byl budoucí ženich nesympatický.

Turecké ženy měly zakázán vstup do kaváren a tak si mohly dopřávat kávu pouze doma. V této souvislosti se nemůžeme nezmínit o roli, kterou hrála káva v manželském vztahu. V určitém období byla v Turecku dokonce důvodem k rozvodu a to tehdy, když manžel své ženě nedopřával dostatek kávy anebo jí dokonce pití tohoto nápoje zakazoval.

Turecká káva se vaří z kávy umleté na prach, je černá a silná. Podává se v maličkých šálcích bez držátka, naplněných napěněnou kávou pouze do dvou třetin. Na Středním východě je striktně dodržována etiketa, nejdříve je obsloužen muž s nejvyšším společenským postavením, potom nejstarší muži, ženy většinou přichází na řadu až poslední. Platí tu také zvyk, pro nás asi dost neobvyklý, že při obchodních jednáních je káva podávána vždy na závěr, až když je vše domluveno. Není zvykem ji podávat během obchodování.

Dá se říci, že ve všech arabských zemích je káva znakem pohostinnosti. Pravá arabská káva se připravuje v džezvě, nechává se nad ohněm až třikrát vzkypět a je velmi hustá a silná. Někdy se do ní přidává skořice, ale typické a více oblíbené je koření kardamon, které překrývá hořkou chuť kávy. Jak už bylo řečeno, káva se podává na důkaz pohostinnosti a tak je nemyslitelné a neodpustitelné nabízený nápoj odmítnout.
Káva symbolizuje i pocity štěstí nebo smutku, například v Egyptě je podávána při smutečních obřadech i při svatbách. Rozdílná je pouze její chuť, hořká káva vyjadřuje smutek, při šťastných příležitostech je podávána nasládlá. Egypťané mají rádi kávu silnou a čistou. Nikdy ji nepijí s mlékem a cukr přidávají pouze při zmíněných příležitostech.
Pravděpodobně se asi nikomu z nás nepoštěstí být hostem v beduínské rodině, ale způsob přípravy a podávání kávy je pro nás natolik zvláštní, že není možné si o něm něco neříci.
Celý rituál se odehrává samozřejmě před očima hosta, káva je upražena na dlouhé kovové naběračce a pak jsou zrna zchlazena, aby se mohla následně ručně umlít za pomoci paličky v hmoždíři. Hosta obsluhuje nejstarší syn hostitele, který si někdy bere sám první šálek kávy, aby ostatním předvedl, že káva v konvici není závadná. Podávané šálky jsou naplněny pouze do poloviny, plný šálek by znamenal urážku hosta. Také držení šálku má svá pravidla, která musí dodržovat nejen hostitel, ale také host. Kávu lze dostat i sladkou, ovšem tento požadavek musí být sdělen dopředu, protože cukr se vaří současně s kávou. Beduíni jsou báječní hostitelé, kteří hostu prokazují pozváním na kávu neobyčejnou poctu a pak je samozřejmostí, že chtějí jeho absolutní spokojenost.