O kavárnách

Historie kaváren v Děčíně

Pokud budeme mluvit o historii kaváren v Děčíně, je třeba si uvědomit, že dnešní podoba Děčína se skládala ze dvou samostatných měst, a to z Podmokel a Děčína. Počátkem dvacátého století byl Děčín lázeňským městem s turistickým ruchem a město vzkvétalo. Nacházelo se zde mnoho hotelů, rozličných provozoven, kaváren, ale i pražíren kávy.

V Podmoklech bylo možno navštívit celkem pět kaváren. Nejznámější a nejluxusnější byla Café Wien (nynější ulice Prokopa Holého, objekt Hotel Sever), dále Café Corso (Husovo náměstí, dnešní budova ČEZ), kavárna a hotel Wettiner Hof (ulice Prokopa Holého a ulice Teplická, objekt je dnes známý jako Bílý Lev), Café Central (Tržní ulice, budova obchodu ZOO Canis) a poslední kavárna se nacházela na Teplické ulici. Během poslední doby se tu vystřídala první čínská restaurace v Děčíně Asia a dnes se tu nachází herna.

Kavárny a umění

Jak už bylo řečeno, káva to neměla nikde v dobách svých začátků vůbec lehké. Proti otevření kaváren se stavěli obchodníci s limonádami, vínem a pivem a později se snažili bránit jejich provozování. Ale kavárny si pomalu získávaly zaslouženou oblibu. Stávaly se centrem nejen zábavy a "klábosení", ale postupem času do kaváren stále častěji směřovaly kroky umělců, výtvarníků, hudebníků i lidí z veřejného života. Nad šálkem kávy si všichni vyměňovali novinky z různých oblastí života a v tomto prostředí vzniklo nejedno důležité rozhodnutí a zrodila se mnohá výtvarná, literární nebo hudební díla. Kavárny umístěné na hlavních třídách se pyšnily luxusním vybavením, byly vyzdobeny drahými tapetami a obložením, všude visela velká zrcadla. Pohodlný nábytek byl čalouněný, stolky měly desky z mramoru a široká výkladová okna umožňovala návštěvníkům dobrý výhled do rušných ulic.

Druhy kaváren

Současné kavárny se od těch minulých příliš neliší. Některé si zachovaly interiér i atmosféru z dob svého vzniku. Denní kavárny nabízí hostu určitý sortiment jídla, ale výběr nebývá tak pestrý. O to bohatší je naopak nabídka teplých a chlazených nápojů. Ve velkých kavárnách s večerním provozem se odehrává život za oběma stranami barového pultu. Zkušení barmani nabízí rozmanité množství míchaných nápojů, na jídelním lístku jsou speciality, typické pro tu kterou kavárnu. To vše dohromady vytváří atmosféru, která láká zákazníky a hosty. Někdo se stále vrací na stejné, oblíbené místo, jiný naopak vyhledává změnu, aby měl možnost porovnávat. Kdo si potrpí na skutečný luxus, může navštívit kavárnu Café Louvre v centru Prahy. Tento podnik si zachovává svou secesní podobu už od dob svého vzniku. Kavárna bývala centrem kulturního dění na počátku minulého století a byla také vrcholem pražského kavárenství. Od konce 19. století existuje v Praze další vyhlášená kavárna a tou je Café Savoy. Je proslulá svým malovaným a vykládaným stropem. Tato kavárna je vyhledávaná především umělci a výtvarníky. Ve většině kaváren se pouští reprodukovaná hudba při které se může i tančit, v centrech větších měst bývají kavárny s živou hudbou. Hostům je někde dána i možnost zahrát si s přáteli kulečník. Některé kavárny jsou těsně spjaty s ulicí, v letních měsících je možné sedět v předzahrádkách, někde i na chodníku. Kavárenského prostředí si mohou užívat i lázeňští hosté, ti mají příležitost navštívit koncertní kavárny, které bývají ve většině lázeňských měst.

Kavárny v Evropě

Na přelomu 16. a 17. století se zásluhou benátských kupců dostala káva do Evropy. Zajímavé je, že to bylo až o několik let později než čaj.

Stejně tak jako v jiných zemích, ani v Itálii to původně neměla káva vůbec lehké. Kněží ji považovali za "ďáblův nápoj" a snažili se jej zakázat. Říká se, že osvícený papež Kliment VIII. se rozhodl kávu nejprve ochutnat a pak teprve nad jejím budoucím osudem vynést soud. Nápoj mu naštěstí zachutnal a tak byl místo zákazu naopak pokřtěn, aby se mohl stát "pravým křesťanským nápojem". Je ovšem možné, že se jedná pouze o legendu a kávě byla udělena milost z úplně jiných důvodů.

Tradice popíjení v pravlastech kávy

Konzumace kávy je v různých oblastech světa odlišná, někde její tradice přetrvává věky, jinde se vyvíjí spolu s dobou.
Nahlédněme nyní společně do "kávové kuchyně" některých afrických národů. Není bez zajímavosti, že se v těchto oblastech stala káva součástí stravy a to doslova. Afričané rádi kombinují kávová zrna s tukem zvířat a žvýkají je jako oříšky. Další způsob konzumace kávy je z našeho pohledu také poněkud neobvyklý, kávová zrna se při něm míchají se sušeným ovocem a soleným máslem a ze vzniklého těsta se dělají placky. Některé africké kmeny přidávají kávová zrna do polévky, jiné jedí praženou a mletou kávu společně s obilnými zrny. Je pravdou, že my Evropané považujeme mnohdy kávu za "božský nápoj", ale Afričané ji dokáží velebit mnohem okázalejším způsobem, míchají zelená zrna s trávou a různým kořením, pak ji suší a nakonec balí do slaměných ozdob, kterými si zdobí svá obydlí. Takto upravená káva tu plní funkci talismanu. Je vlastně paradoxem, že ač patří africké státy mezi důležité producenty kávy a například keňská káva je ve světě velmi ceněna pro svou vynikající kvalitu a neobyčejnou chuť, Afričané kávě ve formě nápoje příliš neholdují a mnohem raději pijí čaj.

Historie kaváren

Povídání o kavárnách je vhodné uvést slovy rakouského spisovatele Petera Altenberga "Máš-li starosti nebo špatnou náladu, pak jdi do kavárny".

Je to opravdu dobrý nápad, my se do kavárny vypravíme také, ne snad proto, že bychom měli špatnou náladu, ale z důvodu, abychom se dozvěděli něco zajímavého o kavárnách ve světě i u nás. Historie kaváren je dlouhá a bohatá a jistě stojí za zmínku.

První kavárny byly zřízeny v Mecce a nazývaly se "kaveh kanes". Samozřejmě nebyly určeny široké veřejnosti, původně sloužily pouze k náboženským účelům. Teprve později se kavárny stávaly centrem zábavy, hraní šachových her a společenského dění. Vedly se v nich ovšem také zasvěcené politické debaty, takže se mnohdy stávaly "trnem v oku" vládnoucí společnosti a byla proti nim vedena nepřátelská tažení. To bylo typické v určitých obdobích pro kavárny ve všech oblastech světa.